V úterý ráno jsme v Ottawě vyrazili na oslavy Canada Day. Je to státní svátek na oslavu vzniku Kanady. Letos jí je 141 let, společně s tím se ještě slavilo 150 let Britské Kolumbie, 250 let parlamentní demokracie v Novém Skotsku a 400 let od založení města Quebec. Dost důvodů na pořádnou oslavu :-)
Hlavní ceremonie se konají na prostranství před parlamentem, kam se údajně vejde 100 000 lidí. Ceremonie začínaly v 10 hodin dopoledne a protože Petr chtěl mít ty nejlepší fotky, tak jsme si vzali skládací židličky a čekali tam už od půl deváté. Problém byl ten, že nikdo nevěděl, odkud bude ten nejlepší výhled, ani policajti. To bylo pro Petra trochu zklamání, ale nakonec jsme se usadili u zátaras, na půl cesty mezi pódiem a protější loukou, kde měla probíhat slavnostní výměna stráží. Do deseti hodin se to tam docela zaplnilo. Ceremonie začala příchodem průvodu, který šel městem. Skládal se z kapel z jednotlivých provincií a několika historicky okostýmovaných skupin. Poté proběhlo slavnostní vztyčení vlajky a kanadská hymna.
Když průvod vyklidil prostranství, tak následovala slavnostní výměna stráží, což je ještě větší atrakce pro turisty než v Praze. Stráže jsou jinak vidět jen před sídlem generálního guvernéra, hlavy Kanady, ale jen v létě, v zimě by jim byla i v těch kožešinových čepicích zima. Po výměně stráží se představila kanadská horská jízdní policie, která měla nacvičené vystoupení na koních na hudbu, což bylo mnohem lepší než ta výměna stráží.
Pak už se čekalo na příjezd generálního guvernéra, který zde zastupuje britskou královnu a je nejvyšším představitelem Kanady. Tuhle funkci tu většinou zastává žena, která pochází z Kanady, a je britskou královnou jmenována zhruba na pět let. Před guvernérkou přijel premiér a taky rodina Terryho Foxe, který je pro Kanadu ikonou. Docela dobrý bylo, že během tohohle čekání vyrazili členové jízdní policie mezi lidi, se všema si podávali ruce a ptali se lidí, jak se jim to vystoupení líbilo.
Po příjezdu guvernérky a ostatního doprovodu opět následovala hymna, tentokrát v podání dětského sboru. Bylo to docela dojemné, když sedmdesátitisícový dav zpíval pohromadě: „O Canada, our home and native land…“. Navíc to měli přesně načasované a s posledním taktem přelétlo nad prostranstvím sedm letadel a z jednoho kokpitu pilot prostřednictvím kamery a obřího plátna na podiu popřál Happy Birthday Canada! Nejedno oko nezůstalo suché…;-)
Pak už následovaly projevy, tak aby všemu bylo učiněno zadost, tak bylo vše řečeno ve francouzštině i angličtině. My už jsme tou dobou odcházeli, protože jsme chtěli odjet zavčasu ještě před tím, než tam vypukla dopravní zácpa, což se nám i podařilo. Jinak se tam pokračovalo odpoledním a večerním koncertem a celé to v deset večer měl opět zakončit ohňostroj.
Nadchlo mě, jak takováhle ohromná akce ještě dneska může proběhnout v takovém poklidu, v jakém proběhla. Naprosté minimum policajtů, žádné projevy extremistických skupin a kupodivu ani žádné bezpečnostní prohlídky a kontroly čehokoli. A do toho ti nadšení Kanaďané, z kterých čiší hrdost na svoji zemi. Většina oblečená do trička s nápisem Canada, pokud ne rovnou do vlajky, nebo alespoň do něčeho červenobílého…
Martina
