V příkopě jsme viděli kvést Cypripedium reginae, severoamerická verze střevíčníku pantoflíčku.
Další úsek vedl po náspu bývalé železnice. To už bylo bez kopců, jen z obou stran náspu byl mokřad. Tady zase kvetly kosatce.
Násep "stezka" je hojně využíván čtyřkolkama, v jednom místě byl horní štěrk tak rozježděn, že začala na povrch vylézat škvára. No a na jednom ostrém kusu škváry jsem píchnul. Takže naše cesta skončila dříve. Po stezce jsme došli k nejbližsí silnici, odkud jsem na Martiny kole dojel pro auto.
