Warsaw Caves

Dnes jsme si vyjeli na výlet do Varšavských jeskyní. Je to přírodní park vedle vesnice Warsaw. Od nás je to asi 25km, jeli jsme na kolech a cesta byla většinou po místních cestách mezi farmami. Ty cesty nejsou asfaltované, takže když nás předjelo auto, tak jsme se pěkně nadýchali prachu. Naštěstí jich tam moc nejelo.

Warsaw Caves je malý park, kde jsou několik míst na kempování a tři turistické trasy od 4 do 7 km. Největším lákadlem jsou jeskyně. Takovejch jeskyní máme doma nepočítaně a nikde se jima nechlubíme, natož abychom za to ještě vybírali vstupné. Jsou to zvětralé vápencové bloky naskládané nad sebou. Mezi nima se prolézá. Do jedné jsem vlezl a nedá se tam ani postavit. V informační brožuře doporučovali čelovku, já bych spíš doporučil helmu. Je to hrozně nízké a světla je tam dost, protože tam svítí mezerami mezi balvany.

Šli jsme se podívat na vyhlídku nad údolím a odtud to skutečně vypadalo jako v Kanadě, tak jak jsme si ji představovali. Lesy a řeky. Ne jako je o všude kolem nás pole, louky, ploty a anglické trávníky kolem každého domu.

Cestou zpět jsem na cestě uviděl želvu, dneska jsem měl s sebou foťák :-).

Toronto

V pondělí jsme museli do Toronta na Generální konzulát České republiky. Potřebovali jsme překlad řidičáku, protože tzv. mezinárodní, který dostaneme u nás je nám téměř k ničemu. Problémům kolem řidičáků a auta se budu věnovat obsáhleji ale až to budeme mít všechno vyřízený, což nebude dřív než v druhé půle srpna.

Když jsme to úspěšně vyřídili na konzulátě, tak jsme se šli projít po Torontu. Cestou jsme procházeli přes jednu z mnoha torontských univerzit, kde zrovna probíhala promoce. Na zahradě byla spousta jídla. Já měl foťák a vypadali jsme jako diváci. Martina neváhala a vzala nám džusy a za chvíli i jahody. Tak jsme si dali k obědu výborný jahody.

V Torontu je spousta parků a domy tu nejsou na sebe tak nalepený jako třeba v NY. Výlet na CN Toner, nejvyšší stavbu světa, jsme si nechali až na jindy. Třeba až nás někdo přijedete navštívit, tak tam zajdem společně. Stejně i do hokejové síně slávy.

Soused

Ještě jsem Vám nepopisovala našeho souseda přes ulici. Tenhle týden jsem měla dostatek času ho pozorovat. Nejspíš nemá manželku nebo jsem ji alespoň neviděla. Tak kolem poledne otevře garáž a vyjede na trávník se sekačkou - s takovou tou, co se na ní sedí a má volant. Tu zaparkuje někde na zahradě a pak na ní celý den sedí a kouká, jak jezdí auta. Občas taky seká, ale jelikož tuhle činnost provozuje každý den, tak má zahradu v podstatě dokonale posekanou, takže tam spíš jenom tak popojíždí. To vybavení na tu zahradu má dokonalé. Tuhle vytáhl i ruční sekačku a křoviňák. S Petrem jsme přemýšleli, co tam dělá, když tak sedí na té sekačce, tak Petr neváhal, našteloval foťák, přitáhl ho objektivem - a už to víme…: Chlastá tam pivo. Auto nemá, tak nevím, jak tady vůbec může přežít, ale občas za ním přijíždí kámoš, co vypadá hodně podobně jako on a vždycky ho někam vyveze. Tuhle přijeli z nákupu, tak jsem koukala, co budou vykládat a vyložili dvě basy piva, nic dalšího. Takže je v podstatě skromný a nenáročný…:

Kola

Největší akcí tohoto týdne bylo, že jsme si koupili kola. Měli jsme je už dopředu vyhlídnutá, takže jsme šli na jistotu. Každý jsme chtěli jiné, ale Petr nakonec zjistil, že to, co jsem si vyhlídla já, je vlastně lepší, takže máme obě stejná. Mladík, co nám je prodával nás opět ujistil, že svět je malý, protože znal Český Krumlov. Nějakou dobu hrál hokej v Salzburku, takže se vypravil na výlet i k nám. S kolama je to tu trochu odlišné než u nás, většina lidí jezdí na horských kolech a i výběr je v těch horských daleko větší. Koukali jsme i po našich klasických trekových (říkají jim tu hybrid bike), ale ta jsou o dost dražší a jak už jsem říkala, malý výběr. Docela dobrý je, že když sundáme přední kola a sklopíme sedačky v autě, tak je narveme dovnitř auta a nebudeme muset pořizovat zahrádku na střechu auta.

V pátek a v sobotu dopoledne je Petr "poladil" :, takže jsme v sobotu po poledni mohli vyrazit na první výlet, který se ale odehrával v dalším dolaďování hlavně toho mého kola, ze kterého se pořád někde něco ozývalo…:-( V neděli jsme se už vypravili na delší výlet - dohromady tak 45 km. Jeli jsme do dalšího nedalekého města Lakefieldu, odkud vede super cyklostezka podél vodních kanálů až k univerzitě a dál do Peterborough. K univerzitě byl povrch hlavně štěrkový a usoudili jsme, že je to nejspíš bývalý železniční násep, protože to bylo bez jakýchkoli zatáček a kolem cesty byly občas v trávě vidět odhozené rozpadající se pražce. Od univerzity až do města to už potom byla asfaltka, naprosto ideální na kolečkové brusle - třeba se k nim časem taky dopracujeme…:-) Bruslaře jsme viděli, ale jenom dva a to až skoro ve městě. Blbý je, že ty zvuky z mého kola se ozývaly stále - podle Petrova názoru tam jsou špatná ložiska. Takže ho zítra půjdeme vrátit a já si budu muset vybrat jiné. Myslím, že v té velikosti, co máme, ale už tam to samé neměli…:-( Takže nakonec Petr bude mít kolo, co jsem chtěla já a já budu mít nějaké, co jsem vůbec nechtěla…:-(

S reklamací by neměl být problém, přímo na účtu je napsáno, že je možné ho do 60ti dnů vrátit, pokud bude umyté. Tak jsem na to zvědavá. Oni si tu vůbec s těma reklamacema moc hlavu nelámou. Když se ti něco nelíbí, tak to klidně vrať… Už jsme si to vyzkoušeli. Koupili jsme podložku na matraci na postel, jenomže na ní nebyly napsané rozměry, takže jsme se holt netrefili a na tu naši postel byla malá. Tak jsme za týden, když jsme jeli zase nakupovat vzali podložku a účet, ve Wal-Martu řekli, že to nechcem, Petr se ještě snažil vysvětlovat, že nám to na tu naši postel nepásne, ale paní to v podstatě vůbec nezajímalo, ani si nezkontrolovala, jestli to není poničené a rovnou nám vysolila peníze zpět.