Nassau Road

Tak jsme se zase stěhovali. Teď už snad na dlouho naposled. Bydlíme na venkově, asi 10 km od centra Peterborough, ale na univerzitu to máme jen tři kilometry. Takže od zítřka jezdíme do práce na kole, teda dokud to počasí dovolí.

Ještě jsme to tu nezmínili, ale Martina už od září dělá taky na univerzitě. Má na starosti chod jedné laboratoře a několik analytických přístrojů. Jeden z nich je dokonce v laborce, kde dělám já, takže děláme vedle sebe.

Apartment, kde bydlíme, jsme si vybrali už v červnu, ale byl volný až od začátku října. Je to obrovský třípokojový byt. Je kompletně zařízený. Domácí mají dva psi, přesněji fenky labradora. Dům stojí osamocen na obrovském pozemku, odhaduji to na 4 hektary. Bývala tu farma, ještě tu jsou rozvalené základy. Kousek od nás je kopec, který má nadmořskou výšku trochu nad 250 m n. m. Ten kopec není normální pevná skála, ale je to tzv. drumlin, což je hromada kamení a písku, kterou tady zanechal ledovec.

Projížďka zdymadly

Tenhle víkend bylo opět nádherně, takže jsme se včera konečně vydali na výlet lodí, který je tady největší atrakcí. Jede se totiž po kanálu, kde je velké množství zdymadel. Jedno z nich je dokonce největší na světě a překonává výšku 19.8 m. Říká se mu „liftlock“ a vůbec nevypadá jako klasické zdymadlo. Jsou to takové dvě vany, do té dolní vpluje loď, za ní se to zavře, do té horní vany napustí víc vody, takže je těžší a celé se to pohybuje na hydraulických pístech, takže ta horní vana klesá dolů a vytlačí nahoru tu původně dolní vanu. Když se hladiny vody ve vaně a v kanále vyrovnají, tak se dveře zase otevřou a loďka může plout dál…:-)

Indian River

Dneska jsme si ještě udělali malý výlet na kolách. Autem jsme popojeli asi 20 km k Indian River a tam se projeli. Krajina tam byla dost zvlněná – opět pozůstatek působení ledovce, ale hlavně to tam bylo super kvůli těm barevným stromům. Pak jsme se tam ještě dostali do vesničky, kde byl dochovaný starý mlýn a pila a u té pily je něco jako skanzen. Bohužel už to teď nefunguje, jen v létě. Z obrázků jsme pochopili, že tam asi dělají nějaké kostýmované předváděčky, jak se dřív žilo. Možná se tam vydáme před Vánocemi, kdy tam mají předvádět vánoční zvyky. No ale hlavní akcí asi bude, že přijede Santa Claus…:-)

Powwow

Powwow [pa-wa] je indiánská slavnost. Slovník ten výraz vysvětluje jako společenské setkání nebo trh amerických indiánů obvykle zahrnující taneční soutěž. Tak takhle to přesně vypadalo. Dorazili jsme tam trochu před oficiálním začátkem a měli ještě čas si v klidu projít stánky se vším možným. Nejzajímavější byly stánky s bubny a koženým zbožím, třeba s mokasíny.

Celá slavnost začínala slavnostním nástupem, což byl zároveň i nějaký obřad. Před tím jsme byli upozorněni, ať nefotíme a nenatáčíme během obřadu. Po slavnostním zahájení následovalo několik projevů a pak se už konečně začalo bubnovat a tančit. Začátek byl dost pomalej a nezajimavej, ale když si všichni dali hranolky a hamburgery, tak se to rozjelo.

Celé tancování probíhalo v obrovském kruhu na břehu jezera. V centru kruhu byl přístřešek, v němž se shromažďovali bubeníci, zpěváci a taky dost čumilů. Bubnovalo se na velké bubny, které můžete vidět na fotkách. Kolem bubnu se vždy posadilo několik indiánů a začali bubnovat a zpívat. Aby všichni slyšeli, tak to šlo přes mikrofon do reprobeden.

Počasí bylo nestálé, chvílemi svítilo sluníčko a jindy zase přešla přeháňka. Celkem byla dost zima, jen 13°C. Když jsme odjížděli, tak jsme byli dost zmrzlí. Pro zahřátí bylo možné si jít zatancovat s ostatními, ale když jsem se odhodlal, tak to tanec zrovna skončil. Následující už byl zase jen pro indiány, tak jsem si vlastně nezatancoval.

Presquile

Měsíc uplynul jako voda a my jsme měli další volné pondělí. Martina byla každý víkend v práci, tak jsme se nikam nedostali. To se teď snad zlepší protože Martina ode dneška pracuje na univerzitě. Ale to vám popíše sama někdy jindy.

Pondělním svátkem byl svátek práce, tady a v USA se slaví první pondělí v září, ne jako u nás v Evropě 1. května. Předpověď hlásila nádherné počasí – jasno a 27°C. Vyrazili jsme se tedy k Ontarijskému jezeru s tím, že se možná i vykoupeme. Už jsme několikrát napsali, že přístup do přírody je tu velice obtížný a drahý. Vybrali jsme si proto za cíl Ontarijský provinciální park Presquile. Což je rezervace ležící na poloostrově v Ontarijském jezeře. Presquile je z francouzštiny a znamená skoro ostrov. Tenhle skoro ostrov má obrovskou písčitou pláž, kde je možné se koupat. Pak má ještě víc oblázkových pláží, ale tam koupání není doporučeno. Nikde jsme se nedočetli, jestli je tam zakázáno, ale doporučené místo na koupání je na písečné pláži.

Přijeli jsme v jedenáct dopoledne a pláž byla téměř prázdná. Jen několik nedočkavců surfovalo na velkých vlnách na parasurfech. Od moře, teda od jezera, ale ono to tu vypadá jako u moře, se valil silný vítr a bral s sebou písek. Bylo zataženo a docela chladno. Prošli jsme se po pláži a na koupání to moc nevypadalo.

Popojeli jsme tedy autem trochu dál, směrem k majáku na konci poloostrova. Mezitím vylezlo sluníčko a začalo být horko. Podél pobřeží jsme se prošli k majáku a lesem jsme se vrátili k autu. V lese jsme našli spoustu hřibovitých hub, které vypadali trochu jako babky. Martina je chtěla posbírat, ale já jsem si nebyl jist, zda jsou jedlé. Ten klobouk byl trochu jiný než u české babky.

Potom jsme se vrátili na pláž, která už byla plná lidí a další stále přicházeli. Od jezera pořád foukal silný vítr, ale voda byla po prvním osmělení pěkně teplá. Koupačka byla super.

Presquile je také místem kudy migruje motýl Monarcha stěhovavý. V srpnu při jeho cestě na jih je jich tu možno spatřit několik desítek tisíc najednou. My jsme jich viděli jen pár, ale zato se jeden nechal vyfotit pěkně z blízka.

Ještě jedna poznámka k svátkům. Teď se blíží volby, které budou v říjnu. Jeden kandidát přišel s tím, že by bylo dobré vyhlásit další svátek. Mohl by to být tzv. rodinný den a byl by v únoru. Vysvětluje to tím, že mezi Vánocemi a Velikonocemi si rodiny neužijí žádného volna. Třeba ho zvolí a my tu ten svátek ještě zažijem :-).