Halloween

Svátek duchů, při kterém se za kostýmy a sladkosti utratí jen v USA přes 5 miliard dolarů. Tady v Kanadě je to obdobný. Už polovině září se začali krámy plnit dýněmi, kostýmy, lebkami a kostlivci. Před domy se začaly objevovat roztodivné alegorické výjevy. Třeba kostlivci, lidé bez hlav, lidé rozřezaný motorovou pilou. Dokonce někdo vytvořil dílo člověk vcucnutý sněhovou frézou. Bohužel většina těchto výzdob byla u venkovských domů, kde by zastavení a focení vyvolalo nežádoucí pozornost. Takže nemáme žádnou fotku výzdoby.

To nejdůležitější se na Halloween odehrává po setmění 31. října. Rodiče s dětmi vyrážejí na objížďku sousedů. Proč děti nejdou sami? To už se tu nenosí, tady děti bez doprovodu nejdou vůbec nikam a pěšky už vůbec ne. Děti se navlečou do kostýmů, pak se opatrně nasoukají do auta a jede se na koledu. V angličtině je to „Trick or Treat“, což je v jedné knížce od R. Fulghuma přeloženo jako: „Koledu nebo něco vyvedu“. To je vše co z dětí vypadne, žádné říkanky jako u nás na Velikonoce. Koleda je směs sladkostí už pro tyto účely vyrobených. V krámě koupíte krabici různých tyčinek, lentilek a dalších dobrot. Jen to není v obvyklém balení, ale menší, zato toho máte víc jak kilo.

Naši domácí říkali, že tady v okolí už děti zestárly. Takže nás nakonec navštívily jen dvě skupiny koledníků. S věkem ale o kouzlo Halloweenu nepřijdete, když už nejezdíte koledovat, chodíte na různé kostýmní párty, které se konají všude.

Teď už je po Halloweenu ani u domů už moc z výzdoby nezbylo. V krámech všechno připomínající Halloween zmizelo jako mávnutím kouzelné hůlky a všude jsou už Vánoce.

High Fall

V sobotu jsme se vydali na procházku do lesa. Ono to tu není tak jednoduchý, jak už jsem několikrát poznamenal. V Kanadě 89% území patří státu (buď federální, provincionální nebo indiánský). Problém je, že většina tohohle území je na severu. Tady dole na jihu je vše soukromé, proto tam nesmíte. Naštěstí z Peterborough to k volně přístupnému lesu není zase tak daleko. Tam kam jsme jeli, je to od nás jen 45km.

Vyšli jsme si k High Falls, obdivovaným vodopádům, ale moc vody neteklo. Cestou jsme narazili na potok s bobříma hrázema, nechtělo se nám přelejzat po kládě přes potok, tak jsme se to pokusili obejít. To se nám nepovedlo, pěšina nám po nějaké době zmizela a my se museli vrátit. S námi i jeden starší pár, který šel po pěšině před námi. My jsme si mysleli, že oni ví, kam jdou, tak jsme šli v klidu za nimi. Když už se pěšina hodně ztrácela, tak jsme je došli a paní se nás zeptala, zda víme, kam to vede. Cestou zpět jsme sešli k potoku a slyšeli divné zvuky. Něco jako žabí kuňkání. Byli to bobři, byli jsme kousek od jejich doupěte. Chvilku jsme tam postáli a oni vyplavali.