Víkend 24.-25.5

Konečně vyšlo počasí a my měli zase šanci si trochu zajezdit na kole. Oba dny jsme jezdili na východ o Peterborough, kde to jsou samé farmy. Místní cesty už nejsou asfaltované a je to tu samej kopec, pořád se jede nahoru a dolu.

Niagara Falls

V Kanadě mají v květnu jen jeden prodloužený víkend. Slaví se den královny Viktorie. Tento svátek nemá přesné datum, ale jako většina kanadských svátků připadne na poslední pondělí před nebo 24.5., což je datum narozenin královny Viktorie.

Na letošní rok jsme si naplánovali výlet na Niagarské vodopády. Už jsme tam chtěli jet na konci listopadu, abychom je viděli v zimě, ale počasí nám nepřálo a celý výlet jsme kvůli sněhové bouři zrušili. Takže teď v květnu jsme doufali v lepší počasí. Celý týden předem jsme sledovali předpověď a vybrali jsme si neděli a pondělí. Předpověď slibovala na sobotu déšť a v neděli jen přeháňky a v pondělí slunce.

Nestává se to tu často, ale předpověď na oba dny nevyšla. V neděli bylo zataženo a cestou nás na dálnici zastihla silná průtrž mračen. V takovém počasí jsme na okukování vodopádů neměli ani pomyšlení. Naštěstí je město Niagara Falls vyhlášeno obrovským outletem (výprodej). My jsme čekali jeden velkej obchoďák, ale tohle bylo něco jiného. Byla to taková podkova značkových obchodů, plných slev. Všude bylo plno turistů s taškami. Tohle jednoznačně patří k návštěvě vodopádů.

Naštěstí po několika hodinách přestalo pršet a my jsme mohli jet k vodopádům. Než přijedete k vodopádům, tak je to městečko jako každé jiné, ale u vodopádů se to změní. Je to Las Vegas severu. Vodopády na kanadské straně, odkud je lepší pohled, jsou obklopeny hotely a kasiny. Procházku jsem začali směrem k Duhovému mostu, který je zároveň hraničním přechodem do USA. Pořád bylo zataženo, ale začalo se to trhat. Protože byla dost zima (7°C), tak jsme se rozhodli, že koupel v padající tříšti na palubě lodi vynecháme. Raději jsme si vyjeli na vyhlídkovou věž Skylon Tower. Odtud byl nádherný pohled a protože se i počasí zlepšilo, tak jsme viděli přes celé Ontarijské jezero i Toronto.

K lístku na vež jsme si koupili i lísky do 3D/4D kina na naučný film o Niagaře. 3D efekty byly dobré, ale čtvrtý rozměr vítr foukající z opěradla byl nepříjemný. O obsahu filmu nemá ani cenu se zmiňovat, byla to blbost.

Po návštěvě Skylon věže a kina jsme se, posilněni jako správní Češi řízkem, vydali ke kanadské části vodopádů – koňské podkově. Na fotkách je vidět víc než jde popsat. Nejhezčí architektura je stará elektrárna nad vodopády.

Větší fotky jsou zde.

Druhý den jsme se ještě zajeli podívat do městečka Niagara on the Lake. Je to městečko, kde se zastavil čas. Staré domy jsou přeměněny na hotely a penzióny. Tam se nám to opravdu moc líbilo. Cesta do města je obklopena starými vilami z předminulého století, kdy se zde začala usazovat smetánka. Oblast je také významným bojištěm, protože se tu odehrávaly boje mezi Brity a Američany. Řeka Niagara byla vždy přirozenou hranicí a zdrojem konfliktů. Na obou stranách stojí zrekonstruované vojenské pevnosti.

Kolibřík

Letos jsme si pořídili krmítko pro kolibříky. Vyvěsili jsme ho minulou sobotu. Nějakou dobu se zdálo, že se nic neděje. Asi jsme koupili špatný, taky jsme si vybrali to nejlevnější.


Ale kolibříci na cenu nehledí. Prvního jsme zahlédli v pondělí. Dnes jsem vedle krmítka proseděl odpoledne, tak si můžete prohlédnout fotky. Není pravda, že kolibříci neposedí, ten náš seděl na jabloni. A dokonce vyháněl druhého kolibříka od krmítka.

Trilium

Trilium je jarní kytička, která teď kvete v místních lesích.


Bílá varianta je symbolem Ontaria. Najdete ji všude i na provincionální vlajce.

Silent Lake

V sobotu jsme vyrazili do provincionálního parku Silent Lake. V průvodci inzerovali, že je zde možné využívat běžkařských tras pro horská kola. Jsou tam tři okruhy - 6, 13 a 19km. O 19 km okruhu psali jako o challenging = vyzývajícím.

Tak jsme se nechali vyzvat :-). Pvních šest kilometrů vedlo po širokých cestách, kudy v zimě jezdí rolba. Zbytek vedl po úzké stezce, kde v zimě projede jen skůtr. Protože je jaro, tak bylo všude hodně vody. Těch 13 km jsme šli přes tři hodiny. Na dvoutřetinách trasy se o ničem jiném než chůzi nedalo mluvit, na zbytku jsme se aspoň kousek svezli, od stromu ke stromu. Téměř pravidelně po 100 metrech ležel přes cestu strom. Některé šli přejet jiné se museli přenést. Byl to takový cyklokros.
Nakonec se nám vyjížďka na kolech změnila na putování s kolem. Místy jsme byli rádi, že máme s sebou, aspoň jsme se mohli o něco přít, když jsme se po kamenech snažili proskákat skrz bažiny a louže.

Sezóna v provincionálních parcích začala teprve tenhle víkend, za celý den jsme nepotkali živáčka. Jen, když jsme odjížděli, tak na parkovičti stály ještě dvě auta.

Rez jalovcová

Dneska jsem při procházce rozmáčeným lesem našel zajímavou věc. Jedná se o parazitující houbu Gymnosporangium juniperi-virginianae. Český překlad je rez jalovcová. Vypadá to jako masážní gumový míček. Velký je to jako kulička hroznového vína.