Konec dubna = konec školy

V pátek skončil školní rok pro studenty university, střední a základní školy to mají stejně jako v Čechách od září do června.


V sobotu bylo nádherné počasí, konečně bylo 20°C a nepršelo. Jeli jsme se projet na Transcanadian Trail, což je opuštěná železnice, kde se dá jezdit na kolech, čtyřkolkách a v zimě na skútrech a lyžích. Ta část, kterou jsme jeli, je dost štěrkatá, je to hodně rozježděné těmi čtyřkolkami., takže to nejede moc rychle. Byla to pěkná projížďka, jen jsme se na dvou místech museli brodit vodou. To bylo v místech, kde si bobři udělali hráze a zaplavili celou stezku. Naštěstí to bylo jen dvakrát ne jako loni v Silent Lake parku.



Cestou jsme taky na stezce viděli nám neznámou želvu, na internetu jsem našel, že je to nerozšířenější želva Ontaria, no nevím my jsme viděli spoustu jinejch, ale tuhle nejrozšířenější prvně.


Tuhle vídáme mnohem častěji.



V sobotu večer přišla bouře a vichřice a v neděli zbylo ze sobotních 25 jen 10°C a pršelo. Ale dnes v pondělí je zase 25°C a sluníčko svítí. Změny počasí jsou tady opravdu dost prudké.

Cuba 2009

Po roce jsme se zase vydali na Kubu. Letos jsme chtěli poznat něco jiného než turistický ruch ve Varaderu a Havaně. Našli jsme si malý resort (turistické středisko) na jižním pobřeží ostrova. Jsou tam jen dva hotely, které jsou spojeny v jeden komplex.



Cesta na nejbližší mezinárodní letiště trvá dvě hodiny. Letiště je malé s jednou přistávací drahou, která je na konci rozšéřená, aby se letadlo mohlo otočit a přirolovat k terminálu. Když jsme přistáli, tak jsem se dost lekl, že sjedeme do trávy, jak musel pilot najet na kraj asfaltu, aby se otočil. Po zastvení nám přistavili schody a mohli jsme pod dohledem policie a ochranky přejít do terminalu na pasovou kontrolu.
Letiště je to opravdu malé, v úterý tam létá letadlo z Montrealu, ve čtvrtek z Toronta a ve středu z Frankfurtu. Podle cedule v hale by tam měla lítat i jedna místní linka z Havany, ale kdo ví, cedule byly z roku 2007.


Zvětšit mapu

My jsme bydleli v hotelu Farallon, který byl na malém vršíčku, kde skoro pořád foukalo. Aspoň jsme tam neměli komáry a muchničky. Jeden večer jsme seděli v druhém hotelu a muchničky se mohly ukousat. Pláž měla tmavý písek a byla hodně pozvolná. První dny se ani nesmělo pořádně do moře, protože hodně foukalo a byly velké vlny. Když jsme se jen trochu vzdálili, tak už na nás plavčík pískal a divoce gestikuloval.



V rámci našeho pobytu jsme si zaplatili VIP balíček, který zahrnoval 3 x výlet na malý ostrůvek Cayo Blanco, večerní plavbu za západem slunce a jednoho humra k obědu. Na Cayo Blanco byla pláž z bílého písku (spíš z rozbitých mušlí a korálů) a nádherné šnorchlování kolem korálovéhu útesu. Podvodní fotky sice nemáme, ale vypadaly by stejně jako fotky z Oceánografického muzea.



Večerní plavba za západem slunce měla být na otevřené moře, ale zase kvůli veklým vlnám jseme jen pomalu proplouvali chráněnou lagunou.



Jeep tour je další oblíbenou turistickou kratochvílí. Na den, kdy jsme jeli, se přihlásila jen jeden další pár, takže jsme jeli jen jedním autem - řidič, průvodce, my dva a oni dva. Bylo to tak fajn, protože jsme se průvodce mohli ptát na všechno i během cesty. Řidiš mluvil je španělsky a věnoval se plně řízení. To bylo dost třeba, nevěřili jsme, co to auto dokáže. Z fotek to není vůbec vidět, ale ta stoupání a klesání byla na hranici možností. Cílem cesty byly vodopády v horách a oběd u místních farmářů. Ale tady mnohem víc platilo, že i cesta je cílem. V mapě je naše přibližná trasa vyznačena červeně.



Zážitky z našich setkání s místními lidmi popíše Martina v dalším blogu. Zatím si prohlédněte fotky. Jsou hlavně z vesnice Marea de Portillo a část jich je i vyfocena cestou na letiště.



Tady je ještě pár fotek toho co tam roste a žije. U hotelu žijí dvě velké agamy, které se nechají i krmit. Jen jim to musíte hodit, člověka k sobě pustí asi na metr.