Dopoledne jsme se vydali na prohlídku zámku Casa Loma. To mělo být sídlo bohatého torontského podnikatele, které chtěl mít ve stylu neogotického zámku. Vypadá to skoro jako Hluboká (poznámka od Martiny: do Hluboké to má hodně daleko), jen tady to stavěli celé od základů a nic nepřestavovali.
Vzhledem k první světové válce, kdy dělníci museli narukovat, a následnému pádu Newyorkské burzy stavitel zkrachoval, aniž by stavba byla dokončena. Stavba připadla městu a chátrala. V roce 1937 ji od města převzal jeden spolek, který ji začal postupně opravovat a předvádět turistům. Obé běží dodnes.
K zámečku patří i stáje, které jsou přístupné téměř 300 metrovým tunelem pod ulicí. Město totiž trvalo na územním plánu a nedovolilo uzavřít ulici kvůli nějakému pracháči, tak ten si postavil tunel…
Další zastávkou byl zachovaný „Spadina House“, kde je dnes také muzeum. Zajímavostí je, že se tam ještě stále svítí plynem.
Odtud jsme se vydali pěšky směrem k centru města. Cestou jsme si prohlédli několik budov Torontské univerzity, prošli kolem Baťova muzea bot a došli do čínské čtvrti. Čínská čtvrť to jsou samé krámky, restaurace, bufety a dílničky. Na rozdíl od New Yorku nám nikdo nenabízel žádné „značkové“ věci.
Druhý den začal rozhledem z CN Tower. Byli jsme na obou vyhlídkových terasách a taky jsme si stoupli/lehli na skleněnou podlahu. Pod náma bylo 342 metrů volného prostoru.
Po věži jsme se zajeli podívat na kulturní centrum ve starém pivovaru a do řecké čtvrti.
Já jsem v Torontu zůstal ještě několik dní na konferenci. Centrum Toronta je protkáno sítí chodeb a obchodních pasáží. Když pršelo, tak jsem hned kousek od hotelu zašel do podchodu a tou spletí jsem došel přes celé centrum až do konferenčního centra. To centrum bylo poblíž Union Station, centra příměstské dopravy, takže cestou tam jsem se musel probojávat proti davu směřujícímu do všech těch bank a úřadů. V poledne se celé podzemí změní na velkou jídelnu a odpoledne se dav valí zase směrem k Union Station.
