Zase tu byl srpnový dlohý víkend a my jsme se zase vydali do Algonquinu. Protože jsme loni prošli poslední backpacking (vše s sebou v batohu) trasu, tak jsme letos vyrazili na kánoi. Kánoi jsme si půjčili v půjčovně přímo v parku. Abychom neměli problémy s dopravou, tak jsme se vydali jen na jedno velké jezero bez přenášení.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiowvnooDnYaRjXhsulXdBmJeRrgwphVo8xP5k_60ssIucjg6wd7zAoKgfHizarcUqg8NuPRQ55KfO1DpbszLYFgrg8i4kuoTBvKsi4p_lCuWanr9Aw-DGOhAZ51pccetNaHYJJh66Sy2o/s512/Opeongo.jpg)
Červeně je vyznačena naše sobotní trasa, fialově nedělní a zeleně pondělní návrat.
Jezero Opeongo je největším jezerem přímo v centru Algonquinského parku. Bohužel je na něm povolen provoz motorových člunů. Což má sice výhodu v tom, že si můžete zaplatit lodního taxíka, ten vás i s kánoí doveze, kam budete chtít. Ale nevýhodou je, že možnost dojet někam motorovou lodí umožňuje Kanaďanům vyrazit na kempování téměř se vším, co jejich loď uveze. Pak po nich všude zbývá dost nepořádku. Na našem tábořišti byl třeba plastový stůl.
Jak už jsem psal o minulých výpravách do Algonquinu, musíte mít rezervaci, abyste se tam vůbec mohli vydat. Tady na Opeongu je to s rezervacema dost komplikované. Je to obrovské jezero a je možné si zarezervovat jen možnost kempovat, ale ne specifické místo. To pak vede k tomu, že je těžké najít místo na táboření, i když ho máte zarezervované. Několik míst je totiž hned naproti od půjčovny, ale tam se přece hned neutáboříte. My jsme vyrazili a minuli několik volných míst a směřovali do středu jezera. Když jsme byli u ostrovů, začali jsme hledat volné místo. Bohužel vše bylo obsazené, pokračovali jsme proto dál. Asi u osmého místa jsme viděli, že se chystají odjet, tak jsme se naštěstí vyhnuli pasti, která by sklapla, kdyby všechna místa byla obsazena a my se museli vracet celou cestu zpět.
Druhý den jsme si vyjeli na projížďku do méně civilizovaných částí jezera, ale bylo to dost těžké, protože jsme jeli proti silnému větru. Naštěstí jsme ho cestou zpět měli v zádech, tak to jelo jako s větrem v zádech :-).
V pondělí jsme se museli zase vracet celou cestu k půjčovně také proti větru. Počasí nám vyšlo pěkné, zastihla nás jediná přeháňka, před kterou jsme naštěstí stačili přirazit ke břehu.
Cestou domů jsme se ještě prošli na vyhlídku, kde jsme byli loni v říjnu. Podzim je zatím daleko, všechno je ještě zelené.