Let proběhl naprosto v pohodě, letěla jsem z Prahy do Londýna a odtud pokračovala do Toronta. Jen londýnské letiště je trochu rozdíl od toho pražského. Pořád tam jezdíte autobusem. Nejdřív musíte po příletu přejet na terminál 4, odkud lítají mezinárodní lety, tam se necháte odbavit na bráně a lety do Kanady létají zase odněkud odjinud, takže Vás tam zase dovezou autobusem a nastupuje se přímo z plochy po schůdcích do letadla, ještě tam prý nemají dostavenou další halu. Celé letiště je dost rušné, než nás nechali přistát z Prahy, tak jsme si udělali 2 kolečka nad Londýnem, při odletu jsme zase asi 20 min museli čekat, než se uvolní vzdušný prostor.
V letadle byla spousta Indu, já seděla vedle nějakého Ira, který vypadal jako z časů Beatles. Cely let bylo úplně jasno a já seděla u okýnka, takže jsem měla možnost prohlédnout si Kanadu nejprve zvrchu. Nejdříve je to jen samá voda - tzn. jen jezera a jezera a mezi tím kousky pevniny. Vypadá to hrozně nestabilně, lesy vypadají jako mechové polštáře, které plavou na hladině. Jako kdyby to ani nedrželo pohromadě. Jak jsme se ale blížili k Torontu, tak už začaly převažovat pole a po vodě nakonec nebylo ani památky, dokud se neobjevilo Ontárijske jezero, u kterého Toronto leží. Ještě se vrátím k těm polím, protože ta vypadají taky pěkně divně. Krajina už tam je úplná placka, nikde ani jeden kopeček a jednotlivá pole jsou poskládaná jako koberce vedle sebe a hranice tvoří silnice. Všechno je dokonale pravoúhlé. Takže si to opravdu představte jako dokonalou mozaiku poskládanou z koberců a koberečků...:-) Jen to sem tam naruší barák, což je nejspíš farma.
