Včera jsme tu měli na obědě jedny známé. Jsou to Kanaďani, kteří přišli do Peterborough asi 4 měsíce po nás, tak si tu taky ještě nestačili najít moc známých. Je jim asi 40, ale brali se až teď v létě, protože do té doby pořád cestovali někde po světě. Tak je fajn, že je s nimi pořád o čem se bavit. On (Jean–Francois) byl v Německu a v USA a teď dělá s Petrem na univerzitě na stejném projektu, ona (Miriam) byla pro změnu v Rakousku, Rusku a Číně a učila angličtinu. A jelikož kanadská byrokracie nezasahuje jenom nás, ale i Kanaďany, tak Miriam teď měla velké problémy s tím, aby tu vůbec mohla učit. Diplom totiž získala v Quebecu a tady v Ontariu teď 4 měsíce čekala na to, než jí ho uznají a ona se bude moct někde ucházet o místo. Takže učí až od minulého týdne, ale když včera vyprávěla zážitky, tak bych s ní neměnila. Učí v malém městě asi 40 km od Peterborough, ve škole, kam chodí převážně děti farmářů, takže zájem o vzdělaní je nulový. Navíc učí jenom francouzštinu a o tu je tu asi takový zájem, jako když my jsme se museli učit ruštinu. Taky tam mají dost divný systém výuky. Mají vždycky určité předměty půl roku, ale zato každý den. Po tom půl roce skončí a mají zase jiné a s těmi původními pokračují až zase za dalšího půl roku. Moc si to neumím představit, co si můžou z takové matematiky nebo té francouzštiny pamatovat. Já si nepamatovala nic po dvou měsících prázdnin… Morálka dětí je nulová a k tomu ještě přístup ředitele. Když si totiž něco vyřizovala s nějakou studentkou, tak ta studentka do ní strčila, takže si Miriam šla stěžovat k řediteli a ten ji sprdnul, že je to její chyba, že děti se nemají kárat, ale povzbuzovat…
Jinak se odpoledne vydařilo. K obědu Petr uvařil svíčkovou a knedlíky, já jsem jako předkrm udělala smažené variace, jak to Petr trefně nazval. V jednohubkové velikosti jsem udělala vepřové řízečky, smaženou brokolici, žampiony a sýr. A jako desert šlehačkovou roládu. Takže jsme se pěkně napráskli, akorát tu svíčkovou jsme jedli studenou, protože když už byla na talíři, tak Petr ještě musel vysvětlit jak se dělají knedlíky a jak se dělá ta omáčka a u té se zasekl, protože oni tu v podstatě neznají celer jako kořen. Z celeru se tu používá jenom nať, myslím, že v Čechách se prodává jako řapíkatý celer. Kořen jsme tu v krámě viděli zatím jenom dvakrát a pokaždé ho koupili i do zásoby do mrazáku. Je ale dražší než maso. Za kilo jsme dali v přepočtu asi 100 korun. Vždycky navíc následovali ještě problémy u pokladny, protože prodavačka to viděla evidentně poprvé v životě a ptala se co to je, aby vůbec věděla, co má na tu pokladnu naťukat… Takže než Petr dovyprávěl všechny recepty a historky s celerem, tak byla svíčková studená… Oni jsou vůbec zvyklí u toho jídla mohutně rozprávět, takže to vždycky trvá hrozně dlouho než něco sníme.
