neděle 27. dubna 2008

Cyklostezka

Jaro je tu už v plném proudu, takže už i pořádně jezíme na kole. Dnes jsme si vyjeli na projížďku po místní cyklostezce. Ono to bylo ještě trochu zamotané tím, že jsme potřebovali vyměnit čepy na autě. Proto jsme dojeli do servisu, vyndali kola z kufru, předali auto a vyrazili na dvouhodinovou projížďku.
Cyklostezka je součástí Transcanadian Trail, což má být stezka jdoucí napříč celým kontinentem. V podstatě je to jediná turistická stezka, která někam vede. Všechny ostatní jsou většinou v parcích nebo jiných chráněných územích.
 

Část procházející Peterborough vznikla z původní železnice. Povrch je jemný písek. Jede se po ní pěkně, ale za chvilku je to nuda. Jedete vlastně pořád rovně a po rovině, údolí jsou překonávána náspy nebo mosty. Kousek od Peterborough už jedete pěknou krajinou (viz foto), která je od vás oddělena plotem a cedulemi se zákazem vstupu.
 

Na fotkách si můžete prohlédnout, jak tu všehno pěkně kvete. Dokonce se už probudily želvy.
 

sobota 19. dubna 2008

Jaro

Jaro si letos dalo dost na čas. Před čtrnácti dny tady ještě bylo půl metru sněhu, pak to rychle roztálo a teď už je tu úplné léto. Dnešní odpolední teplota byla 26°C ve stínu. Zahradní nábytek je už na terase a už tam začínáme žít. Dole v údolí je velký mokřad, kde teď zrovna hrozně kvákají žáby, dělají hrozný hluk :-) Ale dobře se tu píše blog :-)

Do lesa


Dneska jsme se chtěli projít lesem, když už tu konečně máme jaro. Kalendářně je sice jaro, ale podle teplot to vypadá, že jsme jaro přeskočili rovnou do léta. Teploty jsou poslední dny nad dvaceti.



Vyjeli jsme si asi 40 km severně od Peterborough, kde už začíná královský les. Chtěli jsme dojít k High Falls. Byli jsme tu už na podzim a museli jsme přes potok po kládě. Bohužel dnes se nám potok překonat nepodařilo. Voda z tajícího sněhu zvýšila hadinu potoka asi o půl metru a místo pět metrů širokého potoka nám v cestě stál zaplavený lužní les :-(.


Cestou domů jsme se prošli po stezce v parku Warsaw Caves, který je kousek od našeho domova. Tam byl ješte v lese sníh. Spíš to byl led, který pomalu roztával v místech, kde byl ušlapaný a upěchovaný sníh.

Vedro už bylo takové, že dokonce vylezli i hadi.

úterý 15. dubna 2008

Kuba jaro 2008 - část 2.

Varadero
Varadero leží na severu Kuby asi 150km východně od Havany. Na dvacet kilometrů dlouhém poloostrově vybíhajícím do Atlantického oceánu, Floridské úžiny. Přesně zeměpisně to už není Karibik, ale ten rozdíl není moc poznat. Největším rozdílem, podle kubánské průvodkyně, je teplota, Karibik je ještě o 2 až 3°C teplejší. Protože Varadero vzniklo jako rekreační středisko, tak tu není moc slamů, ale spíše neudržované luxusní vily.

Kuba jaro 2008 část 1.

Tenhle příspěvek sice nebude o Kanadě, ale s Kanadou a s námi souvisí. Kanada a Karibik jsou vzájemně spojeny hlavně v zimě, kdy většina Kanaďanů zatouží po teple a moři. Nejlevnější a dost vyhledávanou variantou řešení je návštěva Kuby. Ročně Kubu navštíví přes 650 tisíc Kanaďanů. Je to něco jako jet z Čech do Chorvatska. Vybrat si můžete z nabídek všech úrovní.

My jsme zvolili tu nejlevnější variantu. I když jak se ukázalo při návratu, mohlo být ještě levněji. Rozhodli jsme se vyrazit po jarních prázdninách a Velikonocích, které představují vrchol sezóny. Podle kalendáře panuje touhle dobou na Kubě zima, lepší je asi říct období sucha. Zima je pojem relativní neboť teploty jsou kolem 30°C a moře má 23 až 25°C. Zájezd jsme koupili na začátku března a během posledních sněhových bouří se těšili na teplou Kubu. Když jsme se vrátili, tak jsme zjistili, že v případě Kuby a možná i ostatních letovisek (zimovisek) se vyplatí počkat. Last minute slevy jsou obrovské. Mohli jsme ušetřit polovinu.

Vyrazili jsme do Varadera, nejvyhlášenějšího kubánského střediska. Náš hotel měl dvě a půl hvězdičky a jmenoval se Villa La Mar. Byl to komplex třípatrových budov umístěný v centru městečka. V areálu byl nově zrekonstruovaný bazén, jídelna a bar. Byla to taková rekreace ROH. Slovo taková není přesné, protože ona to byla rekreace ROH. Hotel byl plný Kubánců, kteří tam pobyt s celou rodinou dostali jako odměnu za záslužné budování socialismu. K vidění tam byly opravdu celé rodiny – vzali s sebou i dědečky a babičky.

Na pláž to bylo přes město asi pět minut chůze. Pláž je ve Varaderu dlouhá přes dvacet kilometrů, ale nejhezčí a nejjemnější písek je v centru města. Kam se hrabe pláž před pětihvězdičkovými hotely. Američtí gangsteři si uměli vybrat, kde si postavit luxusní sídla. Ve Varaderu je mimo jiné i vila AlCaponeho, ale ten se nedožil jejího dostavení. Písek a moře jsou krásný, co není, to jsou odpadky. Na pláži se jich válí spousty. A podotýkám, že nejen v centru, ale i před těmi drahými hotely. Kubánci totiž mají ve zvyku trávit volný čas posedáváním na pláži a popíjením rumu. Na pláži po nich všechno zůstane, lahve, vajgly a dokonce i dětské pleny. Všechno se pije z plastových kelímků, takže ty se povalují a poletují všude.

Stravování bylo, jako u většiny zájezdů na Kubu, součástí pobytu ve formě all inclusive. All inclusive znamená nabídku bufetu ke snídani, obědu i večeři. Sortiment byl dost jednotvárný. Ke snídani byly karlovarské suchary, pamatujete se na ně ještě? Míchaná vajíčka, gothaj nebo párek najemno nakrájený a zelí. Jako sladká varianta byly lívance a ovocná směs, nelze o tom říct, že to byla marmeláda. Bylo to sladké rozvařené ovoce, kterým se ty lívance zalévaly. Ještě bylo možné si nechat udělat omeletu z výše jmenovaného. K obědu a k večeři byla nabídka podobná – rýže na několik způsobů, s fazolemi, žlutá, bílá … a taky vždy přítomná dušená kapusta. Ještě bylo krouhané zelí a krájené okurky a jednou dokonce rajčata. Maso bylo buď kuřecí – stehna, grilované plátky, guláš z vepřového nebo buřt guláš a ryby. Jako sladkost byla vždy sladká rýžová kaše a někdy i puding. Dvakrát byla i zmrzlina. Ovoce bylo dostupné ke každému jídlu, ale jen pomeranče, ananas a párkrát mini banány. Pomeranče samozřejmě kubánské. Zelenou slupku měly ořezanou, aby ti, kdo je neznají, neofrňovali. Nabídka byla dost strohá, ale dalo se z toho vždycky zkombinovat dobré jídlo. Jedině ty snídaně byly dost fádní.

K pití se v restauraci podává káva a šťáva (rozpuštěný Tang). Ostatní nápoje jsou k dispozici v hotelovém baru, který byl u bazénu. V rámci all inclusive máte neomezenou konzumaci místního piva (v našem hotelu točili Bukanýra), nealkoholických nápojů a míchaných nápojů. Zajímavá byla příprava nealko nápojů a vlastně i míchaných nápojů. Měli na to takovou speciální pípu, do které vedla jedna hadice, a ze které teklo vše, co jste si objednali. Číšník jen zmáčkl příslušné tlačítko a už teklo, co kdo chtěl – cola, minerální voda, žlutá limonáda, oranžová limonáda. Bylo to hrozně teplý, led byl nezbytný. Takže řídit se známými radami, jako že v takovýchhle zemích by se člověk měl vyvarovat ledu, bylo nemožné. Míchané nápoje se připravovaly stejně, led, alkohol a potom to, co se hodilo, třeba do daiquiri citrónová limonáda. Citróny jsme za celou doby neviděli. Káva byla k dispozici zase v jiném baru (teda spíš to připomínalo přívěs) u bazénu, ale jen od deseti do pěti. Takže žádná k večernímu posezení u bazénu. Ono stejně žádné být nemohlo, protože v bazénu bylo zakázáno koupat se po půl sedmé večer.

V pokoji byla na podlaze dlažba. Přesně taková, jako je na chodbách v českých panelácích. To je dost netypický pro hotel, ale když přijdete z pláže obaleni pískem, tak se to ukáže být dost praktické. Pokoj byl vybaven i klimatizací, ale používali jsme ji jen na ochlazení pokoje, potom už stačilo mít otevřené dveře na balkón. Jediné negativum byla plíseň, která byla cítit v celém pokoji a byla i na závěsech. To je něco, čeho se nelze zbavit. Vlhkost vzduchu je obrovská a k tomu ještě to vedro, to se to plísni roste.

Pamatujete si na film Homolka a tobolka? Tak to byla přesně taková zotavovna. Byl tu i kulturní referent, kterému jsme hned začali říkat Hrzán. Staral se o zábavu u bazénu a večer o kulturní program. Každý večer bylo něco jiného. Třeba v sobotu to bylo vystoupení dvou komiků, ale my jsme z něj nic neměli, bylo celé ve španělštině, jak jinak.

Jak ukončit povídání o hotelu. Bylo to co jsme za své peníze mohli očekávat. Vlastně to nebylo vůbec špatné, vždyť jsme tam skoro vůbec nebyli. Jen jsme tam přespali a hned zase na pláž, proto jsme na Kubu jeli, ne. Kvůli moři a Kubě. Kupodivu stejného smýšlení bylo i dost Kanaďanů, kteří tam bydleli také a nestěžovali si. Pouze na letišti jsme se dost pobavili. Jedna Kanaďanka, co bydlela s námi v hotelu se totiž neprozřetelně přiznala jiné (nejspíš z mnoha hvězdičkového hotelu), kde bydlela. To bylo zděšení, jak tam někdo vůbec může jet.

Ten náš hotel jsme našli i v nabídce několika českých kanceláří, ale ta cena, za kterou ho nabízejí vůbec neodpovídá tomu, co za svoje peníze dostanete. Takže bacha! Až budete chtít na Kubu s českou kanceláří tak jedině do více hvězdičkového hotelu.



sobota 12. dubna 2008

Změna webu

Web se začal moc rozrůstat, proto jsem se rozhodl jej změnit. Všechny příspěvky jsem zkopíroval. Odkazy na fotografie najdete vpravo. Tam je také přehledný archív. Doufám, že se vám bude stránka zobrazovat stejně rychle jako dřív.