My jsme zvolili tu nejlevnější variantu. I když jak se ukázalo při návratu, mohlo být ještě levněji. Rozhodli jsme se vyrazit po jarních prázdninách a Velikonocích, které představují vrchol sezóny. Podle kalendáře panuje touhle dobou na Kubě zima, lepší je asi říct období sucha. Zima je pojem relativní neboť teploty jsou kolem 30°C a moře má 23 až 25°C. Zájezd jsme koupili na začátku března a během posledních sněhových bouří se těšili na teplou Kubu. Když jsme se vrátili, tak jsme zjistili, že v případě Kuby a možná i ostatních letovisek (zimovisek) se vyplatí počkat. Last minute slevy jsou obrovské. Mohli jsme ušetřit polovinu.
Vyrazili jsme do Varadera, nejvyhlášenějšího kubánského střediska. Náš hotel měl dvě a půl hvězdičky a jmenoval se Villa La Mar. Byl to komplex třípatrových budov umístěný v centru městečka. V areálu byl nově zrekonstruovaný bazén, jídelna a bar. Byla to taková rekreace ROH. Slovo taková není přesné, protože ona to byla rekreace ROH. Hotel byl plný Kubánců, kteří tam pobyt s celou rodinou dostali jako odměnu za záslužné budování socialismu. K vidění tam byly opravdu celé rodiny – vzali s sebou i dědečky a babičky.
Na pláž to bylo přes město asi pět minut chůze. Pláž je ve Varaderu dlouhá přes dvacet kilometrů, ale nejhezčí a nejjemnější písek je v centru města. Kam se hrabe pláž před pětihvězdičkovými hotely. Američtí gangsteři si uměli vybrat, kde si postavit luxusní sídla. Ve Varaderu je mimo jiné i vila AlCaponeho, ale ten se nedožil jejího dostavení. Písek a moře jsou krásný, co není, to jsou odpadky. Na pláži se jich válí spousty. A podotýkám, že nejen v centru, ale i před těmi drahými hotely. Kubánci totiž mají ve zvyku trávit volný čas posedáváním na pláži a popíjením rumu. Na pláži po nich všechno zůstane, lahve, vajgly a dokonce i dětské pleny. Všechno se pije z plastových kelímků, takže ty se povalují a poletují všude.
Stravování bylo, jako u většiny zájezdů na Kubu, součástí pobytu ve formě all inclusive. All inclusive znamená nabídku bufetu ke snídani, obědu i večeři. Sortiment byl dost jednotvárný. Ke snídani byly karlovarské suchary, pamatujete se na ně ještě? Míchaná vajíčka, gothaj nebo párek najemno nakrájený a zelí. Jako sladká varianta byly lívance a ovocná směs, nelze o tom říct, že to byla marmeláda. Bylo to sladké rozvařené ovoce, kterým se ty lívance zalévaly. Ještě bylo možné si nechat udělat omeletu z výše jmenovaného. K obědu a k večeři byla nabídka podobná – rýže na několik způsobů, s fazolemi, žlutá, bílá … a taky vždy přítomná dušená kapusta. Ještě bylo krouhané zelí a krájené okurky a jednou dokonce rajčata. Maso bylo buď kuřecí – stehna, grilované plátky, guláš z vepřového nebo buřt guláš a ryby. Jako sladkost byla vždy sladká rýžová kaše a někdy i puding. Dvakrát byla i zmrzlina. Ovoce bylo dostupné ke každému jídlu, ale jen pomeranče, ananas a párkrát mini banány. Pomeranče samozřejmě kubánské. Zelenou slupku měly ořezanou, aby ti, kdo je neznají, neofrňovali. Nabídka byla dost strohá, ale dalo se z toho vždycky zkombinovat dobré jídlo. Jedině ty snídaně byly dost fádní.
K pití se v restauraci podává káva a šťáva (rozpuštěný Tang). Ostatní nápoje jsou k dispozici v hotelovém baru, který byl u bazénu. V rámci all inclusive máte neomezenou konzumaci místního piva (v našem hotelu točili Bukanýra), nealkoholických nápojů a míchaných nápojů. Zajímavá byla příprava nealko nápojů a vlastně i míchaných nápojů. Měli na to takovou speciální pípu, do které vedla jedna hadice, a ze které teklo vše, co jste si objednali. Číšník jen zmáčkl příslušné tlačítko a už teklo, co kdo chtěl – cola, minerální voda, žlutá limonáda, oranžová limonáda. Bylo to hrozně teplý, led byl nezbytný. Takže řídit se známými radami, jako že v takovýchhle zemích by se člověk měl vyvarovat ledu, bylo nemožné. Míchané nápoje se připravovaly stejně, led, alkohol a potom to, co se hodilo, třeba do daiquiri citrónová limonáda. Citróny jsme za celou doby neviděli. Káva byla k dispozici zase v jiném baru (teda spíš to připomínalo přívěs) u bazénu, ale jen od deseti do pěti. Takže žádná k večernímu posezení u bazénu. Ono stejně žádné být nemohlo, protože v bazénu bylo zakázáno koupat se po půl sedmé večer.
V pokoji byla na podlaze dlažba. Přesně taková, jako je na chodbách v českých panelácích. To je dost netypický pro hotel, ale když přijdete z pláže obaleni pískem, tak se to ukáže být dost praktické. Pokoj byl vybaven i klimatizací, ale používali jsme ji jen na ochlazení pokoje, potom už stačilo mít otevřené dveře na balkón. Jediné negativum byla plíseň, která byla cítit v celém pokoji a byla i na závěsech. To je něco, čeho se nelze zbavit. Vlhkost vzduchu je obrovská a k tomu ještě to vedro, to se to plísni roste.
Pamatujete si na film Homolka a tobolka? Tak to byla přesně taková zotavovna. Byl tu i kulturní referent, kterému jsme hned začali říkat Hrzán. Staral se o zábavu u bazénu a večer o kulturní program. Každý večer bylo něco jiného. Třeba v sobotu to bylo vystoupení dvou komiků, ale my jsme z něj nic neměli, bylo celé ve španělštině, jak jinak.
Jak ukončit povídání o hotelu. Bylo to co jsme za své peníze mohli očekávat. Vlastně to nebylo vůbec špatné, vždyť jsme tam skoro vůbec nebyli. Jen jsme tam přespali a hned zase na pláž, proto jsme na Kubu jeli, ne. Kvůli moři a Kubě. Kupodivu stejného smýšlení bylo i dost Kanaďanů, kteří tam bydleli také a nestěžovali si. Pouze na letišti jsme se dost pobavili. Jedna Kanaďanka, co bydlela s námi v hotelu se totiž neprozřetelně přiznala jiné (nejspíš z mnoha hvězdičkového hotelu), kde bydlela. To bylo zděšení, jak tam někdo vůbec může jet.
Ten náš hotel jsme našli i v nabídce několika českých kanceláří, ale ta cena, za kterou ho nabízejí vůbec neodpovídá tomu, co za svoje peníze dostanete. Takže bacha! Až budete chtít na Kubu s českou kanceláří tak jedině do více hvězdičkového hotelu.
