neděle 22. listopadu 2009

Lakefield - Santa Claus přijíždí

V neděli jsme se na kole zajeli podivat na Santa Claus parádu do Lakefieldu. Je to slavnostní pochod, na jehož konci přijíždí Santa Claus a oznamuje příchod Vánoc. Slavnostní příjezd Santa Clause se tady slaví v každém větším městečku. Nejslavnější je z Toronta přenášen televizí až do Austrálie a na Nový Zéland.

Všechny spolky se chtějí zůčastnit a popřát všem veselé Vánoce. Zúčastnit se může opravdu každý, kdo chce. Dokládá to fotka malého chlapečka, který se rozhodl absolvovat celý pochod ve svém autíčku a s bráchou nebo setřičkou. Nejhezčí na tom bylo, že mu byla vyhrazena mezera stejně jako ostatním :-)



V Peterborough se paráda koná 5. prosince. Takže místo na Mikuláše a čerty se půjdeme podívat na Santu :-)

pondělí 16. listopadu 2009

Canadian Rockies - 12. část

9. září 2009
Ráno jsme vyrazili do městečka Cannmore, které je asi 30 km od Banffu a začíná za ním série několika provincionálních parků. Od národního parku se to tam na první pohled liší tím, že většina jezer je uměle přehrazená a vyrábí se na nich elektrická energie. My jsme jeli po štěrkové cestě, protože Petr se někde dočetl, že tam je vidět hodně zvířat. Šíleně to tam prášilo a jediné, co jsme viděli, byla jedna koza a jedna losice. S několika zastávkami na fotky jsme dojeli do Peter Lougheed Provincial Parku. Tady jsme opět uvařili oběd z nabídky Vitana a poté jsme chtěli vyšplhat na Mount Indefatigable nad Upper a Lower Kananaskis Lakes. Bohužel se nám podařilo dojít jen do půlky, protože foukal hrozný vítr a z údolí se hnaly dešťové mraky. Přesto odtud ale byl pěkný výhled. Že už nejsme v národním parku, bylo také poznat na kvalitě cesty, která nebyla pěkně zpevněná, ale místy to bylo dost nebezpečné suťovisko. Také nás překvapilo, že za vstup do parku po nás nikdo nechtěl žádné peníze.

Nazpátek už jsme jeli po dálnici, a protože do večera bylo ještě dost času, tak jsme se v Banffu zajeli podívat na historické lázně. Ty byly postaveny na místě, kde vyvěrá sirný pramen. Lázně už nefungují a okolo teď vede naučná stezka. Navečer jsme se zastavili ještě u historické budovy, která vypadá jako malý zámeček v anglickém stylu a slouží administrativě parku. Okolo jsou nádherné kaskádové zahrady plné květin. Zahrady bohužel nebyly nikdy úplně dokončeny, protože byly budovány ve třicátých letech a s nástupem ekonomické krize vláda škrtla peníze na jejich dokončení. Přesto je tu ale každý rok zasazeno přes padesát tisíc sazenic.

Martina

pondělí 9. listopadu 2009

Canadian Rockies - 11. část

8. září 2009
Probudili jsme se do pěkné zimy, což potvrdily i zasněžené vrcholky, které se nám ukázaly po výjezdu z kempu. Tentokrát jsme měli namířeno do Sunshine Village, což je základna lanovky pro zimní lyžování a v létě odtud jezdí shuttle (v tomhle případě klasický žlutý školní autobus) na Sunshine Meadows (sluneční louky) do výšky 2200 metrů nad mořem. Stojí sice 25 dolarů na osobu, ale ušetří 5 km chůze a 500 výškových metrů. Bohužel nám zrovna jeden ujel před nosem a tak jsme museli hodinu čekat na další. Čekání nám ale zkrátila ukecaná Australanka, která tam prodávala lístky. Když jsme se konečně dočkali, tak nás autobus vyvezl krkolomnou cestou na začátek tras. Tady bylo 6°C a všechno pokrývaly asi 2 cm sněhu. V průměru tu za rok napadne asi 10 m sněhu, který tu leží 10 měsíců v roce a vegetační sezóna tím pádem trvá jen 2 měsíce. Nejvíce je to tam v květu na konci června, teď už byla většina kytiček odkvetlá.

Nejprve jsme zamířili k Rock Isle Lake a pak jsme obešli ještě Grizzly Lake a Laryx Lake a trasu dokončili na Standish Viewpoint, což je vyhlídka na údolí a prochází tudy hranice mezi Albertou a Britskou Kolumbií. Zároveň tudy opět vede kontinentální předěl mezi Pacifikem a Atlantikem.

Po návratu dolů jsme se zajeli ještě podívat na Lake Minnewanka, což je jezero, které bylo indiány nazýváno Jezerem duchů (Lake of the Spirits). Je dlouhé 28 km, takže je to nejdelší jezero kanadských Rockies. Já bych ho nazvala jezerem duchů spíš dneska, protože v roce 1912 a pak ještě jednou v roce 1940 bylo přehrazeno a je v něm pohřbený letní resort, který měl původně 3 avenue a několik ulic. Tahle vesnice je dneska oblíbeným cílem potápěčů. Přehradou byla plocha jezera zvětšena zhruba o 50% a dnes slouží k výrobě elektrické energie. Je to také jediné jezero v národním parku Bannf, kde jsou povoleny motorové čluny. My jsme si tam udělali krátkou procházku do Stewart Canyonu, odkud byl krásný výhled na příkré stěny Cascade River, která tudy přitéká do jezera.

Na cestě zpět do kempu jsme viděli stádo jelenů wapiti – jelen a asi 12 laní leželo u takové poloskládky a vůbec jim nevadilo, že se tam sjíždí auta a lidi je očumují…

Martina

neděle 1. listopadu 2009

Halloween 2009



Včera jsme se byli ve městě podívat na halloweenskou oslavu. Tady u nás na venkově se nic neděje. Jeli jsme do staré části města, kde jsou opravené domy a dodržují tam halloweenské tradice.

Domy byly vyzdobeny a uličky plné lidí v maskách. Děti chodily ke dveřím pro koledy a rodiče postávali na chodníku. Někteří domácí se rovnou usadili na verandách a stali se součástí výzdoby. U jednohu domu měli na předzahrádce hřbitov a vyhrávali ponuré melodie na celou čtvť. Když si k tomu přidáte místní slabé veřejné osvětlení, máte atmosféru strašidelné noci :-)