Ráno jsme vyrazili do městečka Cannmore, které je asi 30 km od Banffu a začíná za ním série několika provincionálních parků. Od národního parku se to tam na první pohled liší tím, že většina jezer je uměle přehrazená a vyrábí se na nich elektrická energie. My jsme jeli po štěrkové cestě, protože Petr se někde dočetl, že tam je vidět hodně zvířat. Šíleně to tam prášilo a jediné, co jsme viděli, byla jedna koza a jedna losice. S několika zastávkami na fotky jsme dojeli do Peter Lougheed Provincial Parku. Tady jsme opět uvařili oběd z nabídky Vitana a poté jsme chtěli vyšplhat na Mount Indefatigable nad Upper a Lower Kananaskis Lakes. Bohužel se nám podařilo dojít jen do půlky, protože foukal hrozný vítr a z údolí se hnaly dešťové mraky. Přesto odtud ale byl pěkný výhled. Že už nejsme v národním parku, bylo také poznat na kvalitě cesty, která nebyla pěkně zpevněná, ale místy to bylo dost nebezpečné suťovisko. Také nás překvapilo, že za vstup do parku po nás nikdo nechtěl žádné peníze.
Nazpátek už jsme jeli po dálnici, a protože do večera bylo ještě dost času, tak jsme se v Banffu zajeli podívat na historické lázně. Ty byly postaveny na místě, kde vyvěrá sirný pramen. Lázně už nefungují a okolo teď vede naučná stezka. Navečer jsme se zastavili ještě u historické budovy, která vypadá jako malý zámeček v anglickém stylu a slouží administrativě parku. Okolo jsou nádherné kaskádové zahrady plné květin. Zahrady bohužel nebyly nikdy úplně dokončeny, protože byly budovány ve třicátých letech a s nástupem ekonomické krize vláda škrtla peníze na jejich dokončení. Přesto je tu ale každý rok zasazeno přes padesát tisíc sazenic.
Martina
