Hadi

Je sobota večer a celý den pršelo. Už je tu asi opravdu pravej podzim. Ale ještě minulou neděli tu bylo pravé indiánské léto, to je místní výraz pro babí léto. Byli jsme se podívat u Warsaw Caves, kde jsme byli v červnu. Bylo jasno a dvacet nad nulou a všude spousta hadů. Během procházky jsme s Martinou každý málem šlápl na jednoho. Naštěstí to nejsou jedovatí hadi, ale užovky. Tady se jim říká travní hadi. Lidi je řadí mezi zahradní hady. Proč? Na to jsme přišli hned druhý den, když se nám jeden chtěl uhnízdit ve škvíře schodu hned přede dvěma z kuchyně.

Knižní výprodej

V místní knihovně se konal výprodej knih. Jde o každoroční dobročinnou sbírku, kde se prodávají knihy vyřazené z knihovních sbírek nebo darované. Přišli jsme tam asi deset minut po otevření a už tam bylo dost lidí. Stoly přetékaly knihami ze všech oborů. Některé knihy byly dokonce úplně nové. Cena byla stanovena na 1 dolar za knížku. U těch nejnovějších a vícesvazkových encyklopedií to bylo trochu víc 2 dolary.

Začali jsme nákupem slovníků, potom jsme přešli ke stolu s průvodci. Průvodce z roku 2003 se tu považují za staré, ale nám určitě stačí. Já si přeci nebudu podle průvodce objednávat večeři v místní restauraci nebo ubytování v hotelu, ale zajímají mě místní pamětihodnosti a ty se přece jenom s časem moc nemění. A když, tak to nejsou žádné zajímavosti :-)

Po průvodcích přišel na řadu stůl s detektivkama, potom romány atd…

Za chvilku jsme vypadali jako ostatní nakupující. Knížky se nám už nemohli vejít do rukou, tak jsem chodil kolem s bednou plnou knih a proplétal se davem. Protože jak říká klasik: „Nekup to, když je to tak levné.“ :-)

Chleba

Kanada má oproti USA jednu velkou výhodu. Když jste tu krátce, tak si ji ani nestačíte uvědomit, ale po pár týdnech na to přijdete. Mluvím o chlebu. Toustový chleba se rychle přejí a vůbec se nedá srovnat s tím naším. Naštěstí je tady ta výhoda a tou jsou polští emigranti. Těch je tu spousta a mají taky své odlišné chutě. Kupujeme polský chleba, kterého tu mají několik druhů. Jeden chutná stejně jako chleba ze Slovenska, jiný je přesně jako od nás. Občas to prostřídáme s bavorským nebo italským chlebem. To polské pekařství dokonce peče vánočky a makovky, není to sice jako doma, ale lepší než nic. Ještě by mohli začít dělat rohlíky. Je hrozně těžký, spíš nemožný, sehnat rohlík nebo housku, která chutná jako u nás a dá se dát do knedlíků. Místní pečivo je moc sladký, i když to mají být housky na hot dog (pikador), tak jsou sladký :-(

Čas

Dneska jsem si chtěl přeřídit hodinky na zimní čas, ale nějak mi v hlavě vrtalo, že jsem nikde o tom neviděl ani zmínku. Zadal jsem to do internetu a vyskočilo na mě hned několik varování. Nešahejte na hodinky, ruce pryč od seřizování…. Od letoška je to tu všechno jinak. Doposud byl konce letního času shodný s Evropou, začátek byl posunut o týden. Teď bude začátek i konec úplně jinak než v Evropě. Letní čas začíná druhou neděli v březnu a končí první neděli v listopadu.

Thanksgiving

Hlavní říjnovou událostí byl Thanksgiving, neboli Díkuvzdání. V Kanadě se slaví, na rozdíl od USA, už druhé říjnové pondělí a je to poslední dlouhý víkend roku a vlastně i celé zimy. Další jsou až Velikonoce.

Snažila jsem se na internetu najít, jak to s tím Díkuvzdáním vlastně je a proč ho v Americe slaví až na konci listopadu. Tak jedno vysvětlení je, že je to poděkování za úrodu a jelikož Kanada je severněji, tak konec vegetačního období je tu dříve než v USA. Druhá teorie je, že je to vzpomínka, na anglického mořeplavce Martina Frobishera, který se vydal v roce 1578 objevit severní Orient, ale dojel do Kanady a je to jeho poděkování za přežití strastiplné cesty.

Ať je to, jak je to, tak většina Kanaďanů nemá o nějakém mořeplavci ani ponětí a je to spíše opravdu ukončení sezóny, ať už v zemědělství nebo cestovním ruchu, protože například pro většinu parků je tento víkend poslední a pro veřejnost se otevřou zase až na jaře. S výjimkou těch, které provozují lyžařské stopy nebo trasy pro sněžné skútry. Nejpodstatnější ale je, že je to setkání rodin, které se sejdou u jednoho stolu nad pečeným krocanem. Takže je to i taková malá generálka na Vánoce, kdy se krocan dělá taky. Krocan se peče s nádivkou a podává se s bramborovou kaší a spoustou věcí okolo. Typické jsou brusinky a pak už to záleží na rodině – brokolice, květák, růžičková kapusta, kukuřice… Celé je to zakončeno desertem – dýňovým koláčem.

My jsme zažili dva obědy (nebo večeře?) – oba byly ve tři. Jeden se konal o týden dříve u naší předchozí domácí a druhý v řádném termínu u nových domácích – a každý byl, pokud nepočítám jídlo, úplně jiný. Ten první byl klidnější, a jelikož domácí chodila každý týden do kostela, tak jídlo taky začalo modlitbou. U stolu nás bylo celkem devět. Čtyři Číňani – rodina se dvěma dětmi, domácí, její maminka, my a pak takový týpek s rozcuchem na hlavě a kalhotami až u kolem, kterého nám představila jako kamaráda. Nejprve jsem si říkala, kde ho sebrala, ale pak z toho vyplynulo, že asi v kostele. Tenhle týpek totiž pronesl tu úvodní modlitbu. Už když jsme tam šli, tak jsem si říkala, že se to bez toho neobejde, ale sázela jsem na ty Číňany, že to taky nebudou křesťané a že nebudeme jediní ignoranti. Tak to jsem se teda přepočítala, protože Číňani křesťané byli! Po obědě jsme si ještě s domácí a maminkou zahráli hru, která byla něco mezi scrabble a žolíkama, nenechali jsme je ani jednou vyhrát a odfrčeli do našeho nového bydliště.

O týden později jsme si oběd zopakovali u našich nových domácích. Tentokrát nás bylo deset. Kromě rodiny tam byla ještě jedna jejich známá, která sem jezdí na návštěvu takřka obden. Tady se to obešlo bez modlitby, a jelikož ani nemají velký stůl, tak to probíhalo spíš formou bufetu. Každý si nandal na talíř, co chtěl a někde si ukořistil místo. My jsme se přesunuli ke stolu na zahradu, kde jsme ale vyfasovali snachu Cindy, která zrovna prochází manželskou krizí, takže byla notně pod vlivem alkoholu a celé odpoledne si to zdárně přiživovala…:-)