Před dvěma týdny jsme byli na svatbě. Severoamerická svatba se připravuje hodně dlouho dopředu, stojí hodně peněz, hodně starostí a bývá na naše poměry hodně velká.
Celé to ovšem začíná zasnoubením, které se tu dodržuje a jelikož, jak už jsem řekla, je to celé hodně drahé, tak zasnoubení trvá klidně i dva roky, než se našetří dostatek penízků, aby se svatba mohla uskutečnit. Mezitím se klidně může narodit i nějaký ten potomek. Zasnoubená se pozná podle prstýnku s bílým kamínkem, čím větší, tím lepší… Pánové, zapomeňte na nějaké zirkony, musí to být diamant (takže tak 3000-5000 doláčů). To jsem si nevymyslela, to řešili v místních novinách, kam čtenáři píší své dotazy (taková ta rubrika "Drahá Sally…"). Tam se shodli, že bez diamantu není láska. Takže poté, co se našetří dostatek financí – průměrná americká svatba stojí 28000 $ - zdroj časopis Time, tak se to může celé uskutečnit.
Často se využívá i služeb tzv. svatebního koordinátora. Půjčování svatebních šatů tu prakticky neexistuje, každá nevěsta si je nechává šít. Naopak šaty si půjčuje ženich, protože obvyklé je, ženit se ve smokingu. Takže je to trochu obrácené než u nás. Rozdílné je také místo konání, na radnici se snad nebere skoro nikdo. Veškeré svatby se odehrávají v kostelech, kaplích, popř. v zahradních altáncích za přítomnosti faráře.
Svědci tu neexistují, zato každý ženich má své družby (nebo jak to říct česky) a nevěsta družičky – obvyklý počet jsou 3 družičky, 3 družbové. Tuhle funkci zastávají nejlepší kamarádi, popř. sourozenci. Družičkám se opět nechají ušít šaty tak, aby byly všechny stejné. Žádné takové – co já si na tu svatbu vezmu… Ještě bych se trochu zastavila u angličtiny, zajímavé je, že se proti tomu žádné feministické hnutí ještě nepostavilo. Družička se totiž řekne bridesmaid, tedy služka nevěsty, zatímco družbové jsou groomsmen, tedy ženichovi muži. Pak je tam ještě hlavní družička a to je maid of honour, tedy něco jako čestná služka a hlavní družba je, dámy teď se podržte, best man, tedy nejlepší muž. Dál nekomentuju, názor si na to udělejte sami…:-)
Rozdílné jsou také časy svateb, za dobrý mrav se považuje mít ji v sobotu. Pokud je v pátek, je jasné, že chcete ušetřit, to jsou ceny všeho nižší. Obřad bývá odpoledne, romantici ho mívají i večer. Normální velikost svatby čítá okolo sta svatebčanů.
Tak konec obecných blábolů a teď k té svatbě, na které jsme byli my. Vdávala se jedna kolegyně z laborky a hned jak jsem se to dozvěděla, tak jsem se s ní domluvila, že tam s Petrem přijdeme nakouknout… Nevím, jaká byla doba od zásnub ke svatbě, ale rozhodně už si spolu postavili barák…:-)
Poslední tři měsíce s ní byla trochu jednotvárná mluva, pokaždé když jsem se zeptala, co dělali o víkendu, tak to bylo něco kolem svatby. Do toho jí ještě třikrát denně volala budoucí tchyně a ujišťovala se o barvách kdečeho. No byly tam vyvíjeny dost silné tlaky z obou stran rodiny, aby to bylo dokonalé, protože oba pocházejí z malého městečka, které má asi 3000 obyvatel. Jedna rodina jsou realitní makléři a druhá má už tři generace stavitelství, tak se prostě museli ukázat…:-)
Celá svatba se odehrávala v tom městečku v internátní škole (je to taková anglická střední škola, kde roční školné stojí 40000$), takže tam mají i kapli, kde se konal obřad. Když jsem tu čumendu s Mary domlouvala, tak jsem ještě netušila, že to bude taková snobárna. Nakonec jsem si kvůli tomu i radši pořídila šaty…
Když jsme tam dorazili, tak před kaplí stál nejlepší muž a ten uváděl svatebčany na místa. Ženichovi přátelé a rodina na jednu stranu kaple, nevěstina na druhou. Jelikož mu to docela trvalo, tak se před kaplí postupně vytvořila fronta. Když byli všichni usazeni na místa, tak ženichovi muži s nejlepším mužem přivedli faráře a pak už se čekalo na nevěstu. Nejprve ovšem nastoupily špalírem jedna služka po druhé a nakonec nevěsta v doprovodu tatínka. To byl další rozdíl od našich svateb, protože nevěstu do té doby, kromě služek, opravdu nikdo neviděl.
No a pak už proběhl obřad, bez větších rozdílů, zakončený odchodem při Mendelssohnovi. My už jsme pak jenom pogratulovali a odjeli. Sice jsme byli pozváni ještě na koktejl a nějaké občerstvení, které následovalo, ale jelikož jsme tam nikoho neznali, tak už jsme nezůstávali. A ještě abych nezapomněla, obvykle hned po svatbě se odjíždí na honeymoon, čili líbánky. A tahle svatba je zakončena dvěma týdny na Havaji – to docela jde, ne?
Martina
