My jsme vystoupili o jednu zastávku dříve ve městě St. Cathrines. Bylo trochu složité se zorientovat v mapě, kterou jsme dostali ve vlaku, protože měla jen názvy hlavních ulic a vůbec v ní nebylo vyznačeno nádraží, ale celkem rychle jsme dojeli k hlavní silnici a dál už věděli kudy. Projeli jsme centrem města, kde nic zajímavého nebylo, a jednou boční ulicí s cyklopruhem jsme dojeli až k Welland kanálu. Tam nás překvapila obrovská loď. Welland kanál totiž spojuje Ontárijské a Erijské jezero a je dost široký, aby jím mohly proplouvat i námořní lodě. Trent kanál v Peterborough je proti němu drobeček.
Podél kanálu jsme dojeli k Ontarijskému jezeru a napojili se na cyklostezku vedoucí kolem jezera z Niagara falls až do Quebecu. My jeli směrem k Niagáře. Začalo pršet a hodně foukat, naštěstí jsme měli vítr v zádech a bylo kolem 25°C. Do města Niagara on the Lake to bylo deset kilometrů. Zhruba v polovině cyklostezka náhle skončila a dál jsme jeli po úzké děravé silnici. Tato oblast je ovocným sadem Kanady. Všude kolem nás byly sady a vinice.
V Niagara on the Lake jsme už jednou byli. Letos tam bylo hrozně moc lidí, kteří okukovali krásné domy a drahé krámy. Z Niagary on the Lake do Niagara Falls vede cyklostezka parkem a jsou z ní výhledy na řeku.
Když jsme přijeli k vodopádům, tak jsme měli v nohách přes šedesát kilometrů. Zjistili jsme, že jsme při naší minulé návštěvě úplně vynechali tu část města, kde byl i náš současný hotel. Ani to tak nevadilo, protože je to kanadské Las Vegas, samé herny a kasina, domy hrůzy a jiné zábavné podniky.
Náš hotel=motel na hlavní třídě patřil k luxusním v šedesátých letech, ale s příchodem kasín a heren se veškeré dění přesouvá stále blíže k vodopádům. Tak je to s celým městem. Když jsme v neděli odjížděli, tak jsme hledali nádraží, které kdysi bylo v centru města, hned naproti hotelu Evropa. Z hotelu je chátrající ruina k pronájmu a okolí je periferií.
