Montrealský jazzový festival probíhá každým začátkem července. Koná se v celé jedné čtvrti, vstup je ohraničený, takže se uvnitř může na ulici konzumovat pivo. Což je jedna z mála příležitostí, kdy je možné Kanaďany vidět pít na veřejnosti… Ovšem pijete jen to, co si tam koupíte, protože při vstupu musíte ukázat batoh zda nemáte nějaké pivo nebo jiný alkohol.
V celém areálu bylo různě po ulicích rozmístěno asi 10 podií, takže se dalo procházet a vybrat si, co člověka zrovna zaujalo. Nejlepší na tom je, že venkovní koncerty jsou zadarmo…:-). Pokud chcete jít na koncert někoho opravdu zná mého, tak ten se koná ve koncertní hale a tam si musíte zaplatit.
V sobotu večer dost pršelo, takže jsme se pořád museli schovávat někde pod deštníkem. Každou středu a sobotu se v létě koná ohňostroj. To není nějaká pětiminutová záležitost. Je to vlastně soutěž v ohňostrojích. Každý ohňostroj připravuje jedna země. Je to vlastně konkurence jazzovému festivalu. Dost diváků se stejně jako my vydalo na ohňostroj k řece Sv. Vavřince. Ohňostroj trval přes 25 minut a byl supr.
V neděli na jazzovém festivalu mnohonásobně přibylo lidí. Hlavně proto, že nepršelo, to ale jenom asi do devíti. Pak to zase začlo. My si poslechli koncert jen jedné skupiny. Když začali hrát, tak mi to bylo divný a říkala jsem, že to zní jako cimbálovka a ne jazz. No a když začali zpívat jakousi slovenskou lidovou o černých očích, tak bylo opravdu jasné, že je to cimbálovka… Pak to pokračovalo ještě dalšími srbskými a polskými songy. Když se na konci představovali, tak z toho vyplynulo, že to byla skupina tvořená různými slovanskými imigranty.
Martina
