Ráno opět vstáváme bez snídaně, ta nás ale tentokrát čekala u lanovky. Za 3 dolary to byla opravdu velkorysá snídaně a pořádně jsme se napráskli, protože to bylo formou bufetu a mohli jsme sníst, co se do nás vešlo. Pak jsme lanovkou vyjeli nahoru na kopec a cestou jsme viděli v dálce medvěda. Bohužel byl ale tak daleko, že se ho ani nepodařilo vyfotit. Tím pádem může Petr tvrdit, že to určitě byl grizzly, já bych si tak jistá nebyla a tvrdím, že to byl medvěd černý. Z vrchu byl výhled na Lake Louise a ještě jsme popošli kousek na vyhlídku na Kicking Horse Pass (Průsmyk kopajícího koně). To jméno se mi hrozně líbí, protože vzniklo tak, že jeden z členů první expedice tu byl pokopán svým koněm. Jinak je to ale docela významný průsmyk, protože tvoří hranici mezi provinciemi Alberta a Britská Kolumbie,národními parky Banff a Yoho a taky tudy vede železnice (v roce 1962 přibyla i Trans-Canada Highway) a celé to leží ve výšce 1627 metrů nad mořem, takže je to nejvyšší místo Trans-Canada Highway.
Po návratu dolů jsme přejeli opět k Lake Louise, odkud jsme se vydali podél jezera k Plain of Six Glaciers (Planina šesti ledovců). Nejprve se ale po zhruba 5.5 km došlo do výšky 2100 m k čajovně a odtud se teprve suťoviskem pokračovalo ještě asi půl hodiny až pod ledovce. Sem už šlo opět jen minimum lidí. Pod ledovcema jsme vytáhli vařič a ukuchtili bramborovou polívku od Vitany, což u okolojdoucích vzbuzovalo značnou závist. S jídlem je to tam totiž dost špatné a co si s sebou nepřineseš, tak to nemáš. Jedinými občerstvovnami je pár zbývajících čajoven. To je pozůstatek z doby, kdy sem byli najímáni švýcarští horští vůdci. Aby se jejich ženy nenudili, tak provozovaly tyhle čajovny. Takže servis jako ve Vysokých Tatrách tu opravdu nenajdeme. K Lake Louise jsme se vrátili trošku oklikou přes Lake Mirror a Lake Agnes, kde je další čajovna. Po návratu dolů se nad horami začaly dělat pořádné bouřkové mraky a v noci nás zastihl první déšť na naší cestě.
Martina
