Hned ráno jsme přejeli do národního Yoho a čekala nás nejkrásnější túra z celých Rockies. Auto jsme nechali u Takakkaw Falls, což je druhý nejvyšší vodopád západní Kanady a měří 384 metrů. Indiánské jméno v překladu znamená „je to nádherné“. Prohlídku a focení vodopádu jsme ale nechali až na odpoledne a radši hned vyrazili na túru. Nebyl to totiž jediný vodopád, který nás ten den čekal. Yoho údolí je na ně docela bohaté. Prvními vodopády, které jsme potkali, byly Laughing Falls (Smějící se vodopády). Za nimi pak byla odbočka na vyhlídku na ledovec Yoho. Bohužel ale na ukazatel nějak nenapsali, za jak dlouho ta vyhlídka má být, tak jsme zkusili jít asi 10 minut a když jsme pořád byli v hustém lese, a nezdálo se, že by se to mělo v dohledné době změnit, radši jsme se vrátili na naši původní trasu. Ta pokračovala k Twin Falls (Vodopády dvojčata), pod nimiž stojí další z původních čajoven. Tahle ale ani moc nevypadala, že by Vám tam někdo čaj uvařil. Na balkóně se sice větraly nějaké spacáky, ale jinak nikde nikdo. Ona celá tahle túra byla na lidi dost skoupá. V podstatě jsme celý den šli sami, lidi jsme potkali jenom dole. Takže jsme nedaleko čajovny opět poobědvali polívku z vlastních zásob a pokračovali nad vodopády. Tam se tomu říká Whaleback (Záda velryby), protože jak voda padá z výšky dolů, tak to tam vytváří spoustu vodní páry. Tohle bylo jedno z nejkrásnějších míst. Nahoře nad velrybou byl ještě jeden vodopád a nad tím Yoho ledovec, z kterého to všechno vytékalo. A hlavně úplný klid, nikde ani živáčka. Čekalo nás ale snad ještě hezčí místo. Došli jsme na hranu, odkud byl výhled na všechny strany údolí. Tady člověk nevěděl, kam se koukat dříve. Pak už jsme sestoupili zpět dolů do údolí a zašli se ještě podívat na Takakkaw Falls.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2R9tkJOzOWVj8UdothrYdGBUklw-W2jn-MqosoDRuaTo5GWn-fo2Nl6PRfdJi5rGaBaZD-JNnonUfrMaZ27R7X4_xTaOlQ6tn4StlQrhJBkFNN3Y4YbkJk9RdqNi5lb2exIy6WEKwo6Y/s400/Yoho+map.jpg)
Na cestě zpět do kempu v Lake Louise jsme se ještě zastavili u spirálových tunelů.
Ty jsou dva a byly vybudovány v roce 1909. Před tím tu vlaky 25 let musely překonávat stoupání (respektive klesání) 4.5% a nebylo výjimkou, že tu a tam nějaký vykolejil. Tyhle tunely snížily sklon jen na 2.2%. Jsou to vlastně dva třičtrtě kruhy vykopané dovitř kopce. Dneska jsou vlaky dlouhé i kolem jednoho kilometru, takže když lokomotiva z tunelu vyjíždí, tak poslední vagóny do něho ještě nevjely. Bohužel jsme ale žádný vlak neviděli a to jsme tam čekali skoro půl hodiny.
Martina